Přeskočit na hlavní obsah
Přeskočit hlavičku

Ostravské haldy - stále živá historie

Ostravské haldy - stále živá historie
My Ostravané víme, že není krásnější pohled na město, než z vrcholu 325 metrů vysoké haldy Emy, kterou tvoří miliony tun vytěžené hlušiny z ostravských dolů. Specifikem haldy Ema je navíc to, že je stále termicky aktivní, možná i proto je vyhledávána turisty, nejen z Moravskoslezského kraje.

Halda Ema ale není jediná, která prohořívá – termicky aktivní je také odval Heřmanice ve Slezské Ostravě a odval Hedvika v Petřvaldu. „Hedvika, ale není typická halda, jsou to dvě zasypána údolí, těžebním odpadem,“ vysvětluje Václav Zubíček z Hornicko-geologické fakulty VŠB-TUO. Koncentrace plynů na těchto třech odvalech, ale nejsou tak vysoké, aby se vám něco stalo – museli byste „dva dny v kuse ležet s nosem v jedné z děr“, ze kterých oxidy uhlíku a dusíků vychází. „Mnohem větší nebezpečí je to, že lidé na některé odvaly nedovoleně vstupují, aniž by mohli a neuvědomují si možná rizika, kterými pád, možného propad apod.“ Např. na odval v Heřmanicích byl dovážen těžební odpad ze dvou dolů (úpraven), a také ho tvoří blíže nezjistitelné množství stavebního, komunálního a jiného průmyslového odpadu. Historicky se původně jednalo o dva samostatné celky, které byly díky rozsáhlé rekultivaci širšího okolí v druhé polovině 70-tých let sjednoceny. Odval je úložným místem těžebního odpadu. Na odvalech probíhají sanační a rekultivační práce. Z tohoto důvodu není běžně přístupný pro veřejnost do ukončení těchto prací,“ apeluje na lidi Václav Zubíček.

S haldami je spojená i legislativa – každé těžební organizaci ukládá za povinnost Horní zákon po ukončení těžby zahladit škody. Následná sanace území je prováděna podle Plánu otvírky, přípravy a dobývání, který obsahuje takzvaný Souhrnný plán sanací a rekultivací. Existuje také zákon o nakládání s těžebním odpadem, a vyhláška ČBÚ které se vztahují na odvaly. „Všechno, co pochází z těžby, musí splnit určité legislativní požadavky,“ říká Václav Zubíček.

Československá, resp. Česká republika má bohaté zkušenosti s rekultivacemi - má velkou tradici a je známá také v zahraničí. Vědci z VŠB – Technické univerzity Ostrava spolupracovali také se státním podnikem Diamo, který se zabývá sanací odvalů na Ostravsku a Karvinsku. „Do dnešní doby neexistuje účinný způsob, jak spolehlivě utlumit, resp. zabránit vzniku takzvaného záparu. V aktivních uhelných dolech pracujeme s plynným dusíkem, pomocí kterého se snažíme snížit koncentraci kyslíku,“ vysvětluje Václav Zubíček. Také jsou prováděny různé laboratorní testy k zjištění míry náchylnosti uhelné hmoty k samovznícení. Na HGF byla v 90 - létech minulého století vybudována laboratoř samovznícení látek, kde byly zkoumány tzv. indikační plyny samovznícení černého a hnědého uhlí. „Sledujeme vývoje koncentrace jednotlivých nasycených a nenasycených uhlovodíků. Díky tomu jsme pak schopni odhadnout vývin záparů a jeho přibližnou teplotu“.

Projevy záparů a zvýšené teploty na ostravských odvalech, nemusí nutně znamenat negativní vliv. Právě, díky těmto dvěma faktorům najdeme na haldách netypické druhy fl óry i fauny pro danou oblast. Na Karvinsku zahlazováním následků těžby bylo vybudováno tzv. „Darkovské moře“ – jedná se o sanované a rekultivované území vzniklé poklesem povrchu v důsledku hlubinné těžby. Hald je na Ostravsku a Karvinsku přibližně stovka. „Téměř každý kopec v Ostravě je uměle vytvořený. Bez těžby černého uhlí by nedošlo k nárůstu významu a rozvoji celé oblasti Ostravska a Karvinska“, myslí si Václav Zubíček.

Právě díky těžbě černého uhlí se rozvíjel celý region a vytvořil se unikátní duch města. Za prací v dolech a hutích se stěhovali nejen lidé z různých koutů republiky, ale také různé národnosti, zvláště Poláci, Němci. Všechny spojovala těžká práce. „Je to dědictví. Dědictví našich dědů a pradědů, jejich technického umu a těžké práce. A my na něj můžeme být právem hrdí“ uzavírá Václav Zubíček.

Vloženo: 11. 1. 2021
Kategorie:  Aktuality
Zadal:  Administrátor
Útvar: 9920 - Vztahy s veřejností
Zpět