Základní role univerzit, tj. vědecký výzkum a vzdělávání profesních odborníků národa, byly koncem 20. století rozšířeny o úlohu společenskou. Univerzity chápou vzdělávací činnost jako kontinuální proces a snaží se poskytovat vzdělání lidem během celého jejich života. Účastníky Univerzity 3. věku (U3V), jedné z forem celoživotního vzdělávání, jsou však především lidé postproduktivního věku. Těm dovoluje osvojit si některé vědomosti, které jsou pro ně důležité s ohledem na současný vývoj vědy a techniky, či získat základní poznatky z oboru, který je předmětem jejich dlouhodobého zájmu.
Cílem U3V je však nejen uspokojování vzdělávacích potřeb seniorů, ale rovněž potřeb sociálních. Návštěvy přednášek umožňují kontakt s podobně smýšlejícími a věkově blízkými lidmi, dávají možnost navazování nových přátelství, překonávání pocitu osamělosti či nepotřebnosti. Zároveň tak dochází k udržování psychické svěžesti a kvalitnímu naplnění volného času seniorů.
Účastníci Univerzity 3. věku mají statut posluchače univerzity, nejsou však studenty ve smyslu zákona č.111/1998 Sb. o vysokých školách (§ 60 odst. 3 zákona) a všech navazujících a doplňujících zákonů a ustanoven