Přeskočit na hlavní obsah
Přeskočit hlavičku
Platnost příspěvku skončila 29. 2. 2024!

Měli bychom studenty učit spojovat síly a spolupracovat

Měli bychom studenty učit spojovat síly a spolupracovat
V prosinci loňského roku podepsal prezident jmenovací dekrety novým profesorům. Byl mezi nimi i Jiří Horák, který získal profesorský titul v oboru geoinformatika. Co pro něj zisk titulu znamená, čím ho uchvátila VŠB-TUO a jak se snaží vést své studenty? Odpověděl v rozhovoru.

Znamená pro vás zisk titulu profesor vrchol kariéry?

To určitě ne. Získání nejvyššího akademického titulu je jen formálním potvrzením vědecké a pedagogické úrovně. Profesní kariéra pokračuje dál a doufám, že její vrchol mám ještě stále před sebou. Možná to bude nějaký nový zásadní poznatek, kterým se svými spolupracovníky přispějeme k rozvoji oboru, možná to bude zajímavá aplikace, důležitá pro nějakou komunitu.

Přibyly vám k titulu nějaké povinnosti?

Zatím ne. Ale vnímám větší zodpovědnost za výchovu nové generace výzkumníků, zejména doktorandů, na jejich zapojení do výzkumných projektů, seznamování s principy vědecké práce, pomáhat jim zkoumat a objevovat. 

Profesuru jste získal v oboru geoinformatika. Co pro vás tento obor znamená, čím vám učaroval?

Geoinformatika pro mne znamená úžasné skloubení možností geografie, nebo šířeji geověd a automatizovaného zpracování dat, společně s podporou vytváření digitálního světa, který nám umožňuje lépe chápat procesy, které na Zemi probíhají.  Obor nabízí velkou pestrost témat, kde všude se dají prostorové metody a technologie použít. Umožňuje nám poznávat a pochopit jevy v našem okolí i ve společnosti. Někteří oceňují možnosti stále dokonalejší vizualizace a tvorby map. Obor je zajímavý také velkým rozsahem měřítka studia, kdy se můžete věnovat celoplanetárním problémům stejně dobře jako podmínkám ve vaší ulici.

Proč jste šel po střední škole na vysokou školu technického zaměření? Bavila vás matematika, fyzika a chemie, které jsou pro spoustu maturantů největším strašákem?

Je pravdou, že mne matematika vždy bavila, takže jsem z ní strach neměl. Hodně vás ovlivňují pedagogové, kteří vám dovedou danou disciplínu buď otevřít a přiblížit, nebo naopak vám ji znechutí. Já jsem měl štěstí na dobré pedagogy na základní škole a na gymnáziu v Jičíně, kteří mě dokázali velmi dobře připravit na další studium. Hledal jsem obor, který by mne nejen bavil a zajímal, ale kde bych viděl i praktické uplatnění. Od dětství jsem miloval přírodu, zajímal se o živočichy, rostliny a nerosty, četl spoustu knížek, zejména přírodovědných, cestopisy a science fiction. Jenže jsem si nedokázal představit, co praktického bych dělal pro přírodu, veterinářem jsem být nechtěl a práce v laboratoři mě nelákala. A tak jsem po návštěvě bývalého absolventa gymnázia, který nám představil možnosti studia geologie na VŠB-TUO, rozhodl pro ni. Skloubil jsem poznávání přírody s něčím praktickým, což bylo právě využití nerostných zdrojů. Od té doby se ale dost změnilo, od zkoumání objektů a jevů v přímém kontaktu jsem přešel k jejich zkoumání prostřednictvím jejich digitálních obrazů, obrazně řečeno, tedy prostřednictvím informací, kterých o nich máme.

Na jakých projektech v současné době pracujete?

Aktuálně se zabýváme především projekty zaměřenými na prostorovou mobilitu a dopravní dostupnost. V poslední době se od analýz pro většinovou populaci a měřítka měst a regionů zaměřujeme na dokonalejší a podrobnější modelování, které překračuje běžnou generalizaci a pracuje s velkými detaily v  okolním prostředí, jako jsou místní bariéry a hledání optimálních tras v tak komplexním a detailním prostředí, jako je městské prostředí. Tyto detaily jsou důležité pro některé skupiny lidí, kteří jsou limitování svými schopnostmi a možnostmi, kde se pak právě najednou naplno projeví taková omezení, kterým často nevěnujeme dostatečnou pozornost. Přitom nejde jen o vozíčkáře, seniory s chodítky či holemi. Každý z nás se může dostat dočasně do situace, kdy má omezenou pohyblivost, jede s kočárkem nebo něco stěhuje. Ve spolupráci s Univerzitou v Hradci Králové, FAST a FS řešíme projekt senzorového vybavení malého vozítka, které by mělo být schopno detailně zaznamenávat parametry prostředí, zejména nerovnosti a charakter povrchu, což má význam i pro řadu dalších aplikací. Klíčové jsou ale i podpůrné procesy, zejména schopnost velmi přesné lokalizace měřeného místa. Další projekt je zaměřen na zlepšení modelování prostorové mobility s ohledem na požadavky seniorů s jistými fyzickými či psychickými omezeními. Vedle lepšího modelování samozřejmě sledujeme i možnosti doporučení, co a jak změnit či upravit, abychom zlepšili podmínky pro pohyblivost těchto lidí. Takový výzkum má i svůj sociální rozměr a dopady.

Každý z nás má v dětství představu o tom, co by chtěl v dospělosti dělat. Čím jste chtěl být jako malý vy?

Zájem o přírodu mne vedl na přírodovědnou dráhu. Ale také mne lákala kosmonautika, protože v té době se při euforii z misí Apollo zdálo, že cestování a osídlování vesmíru bude pokračovat rychle.

Na VŠB-TUO jste nastoupil za studii. Čím vás univerzita uchvátila, že jste se rozhodl na ní zůstat?

Otevřeností vůči novým myšlenkám a odvahou pustit se do zcela nových věcí. Nevěřím, že by před  již skoro 30 lety vznikl studijní obor geografické informační systémy třeba na Karlově univerzitě. Stojí za tím vždy velké úsilí, v tomto případě především zásluha mého kolegy Petra Rapanta, ale veškeré úsilí by bylo zbytečné, pokud by se nenašli akademici ochotní a otevření podpořit nový směr, tehdy zcela neznámý a koncepcí netradiční. A doufám, že naše Alma mater tohoto rozhodnutí nikdy nelitovala. Z mnoha dalších věcí je třeba vyzdvihnout velmi široké spektrum oborů a odborností, které zde máme a to poskytuje unikátní možnosti spolupráce, které se snažíme využít.

„Otevřenost vůči novým myšlenkám a odvahou pustit se do zcela nových věcí, to je VŠB-TUO.“

Proč jste se po zisku inženýrského titulu rozhodl pokračovat na doktorská studia, směrem ke vědecké kariéře?

Už za studia jsem byl pomocnou vědeckou sílou, po skončení studia jsem nastoupil na místo pracovníka pro vědu a výzkum, takže pokračování ve vědecké přípravě bylo přirozené. Musím ale připomenout, že tehdy mělo doktorské studium jiný charakter, nebylo tolik vázáno na formální studium předmětů, ale bylo mnohem více spojeno s řešením výzkumných projektů a při jejich realizaci jsme si osvojovali nové metody a poznatky.

Jak se snažíte vést svoje studenty?

Je potřeba, aby studenti snili a aby byli ve svých snech hodně odvážní, a aby také dokázali své sny realizovat. Albert Einstein prý řekl, že důležitější než znalosti je představivost. I když to vypadá zvláštně na škole, která přece vybavuje studenty potřebnými znalostmi, samy o sobě znalosti nestačí. Musíte mít vizi a cíl, co chcete dokázat. Realizovat nějaký sen znamená hodně práce, zapomenout na čas a na svět kolem, a jít si za svým cílem. Znamená to nebýt pohodlný. V tom vidím možné nebezpečí naší budoucnosti, aby nové generace neuspokojil virtuální svět a nerezignovali na změnu reálného světa. Jinak jsme na nejlepší cestě zhmotnit Matrix.

Vedle tradiční výuky je třeba, aby se studenti učili spojovat síly a spolupracovat. Neměli by také zapomínat na praxi, zjišťovat jako jsou aktuální reálné potřeby a pomáhat je řešit. A měli by mít odvahu bořit zastaralé a přežité, revoltovat tak, jak to přísluší mladé generaci, chtít změnit svět.

Dnes se mluví o skloubení, vybalancování pracovního a osobního života. Jak odpočíváte?

Rád se projdu v přírodě, zajdu se proběhnout, čtu a také rád cestuji a poznávám jiné země, prostředí, tamní způsoby a lidi. Pandemie toto ovlivnila a bohužel naše snížená mobilita (zase ta mobilita) bude mít i jeden další špatný efekt, a to že lidé málo poznávají svět jinde, nezískají inspiraci, jak se věci řeší jinde. To nás bude výrazně brzdit a preferovat naše nedokonalá „specifická“ řešení namísto osvojení toho, jak to dělají velmi dobře a efektivně jinde. To se týká jak výzkumu, tak třeba způsobů, jak pracují úřady a služby pro lidi, abychom se stále nesetkávali se vzory z naší vzdálené minulosti. Proto bych rád závěrem podpořil nejen mladou generaci v cestování a s tím spojeným poznáváním.

 

Text: Ing. Barbora Urbanovská, Vztahy s veřejností

Foto:  Josef Polák, AVS 

Vloženo: 14. 3. 2022
Kategorie:  Aktuality
Útvar: 9920 - Vztahy s veřejností
Zpět